Chybovat je lidské, odpouštět je božské

6. prosince 2011 v 23:52 | Lolalá |  můj hloupej život
Na blog přispívám jen pozdě v noci.
Je úterý. Ležím doma. Zítra taky nejdu do školy. Můj organismus neustál tlak ze zkoušení. Plánuju to už pár týdnů, stále se k tomu nemám. A samozřejmě tlak pohledu L.
Nemůžu psát to jméno, které píšu vždycky, protože je moc hezké, zatímco ona je zlá, sobecká, egocentrická, podlá holka.
Myslím, že už jsem naznačovala něco o tom, že se mnou moje kamarádka nemluví. Tak ano, nemluví. A pořád jsem to nějak moc nehrotila, měla jsem dost problémů doma a tak vůbec sama se sebou a se svou mailovou konverzací. Jenže včera ráno jsem začala přemýšlet nad tím, co jsem jí udělala. Přemýšlela jsem nad tím po škole, pak mi bylo blbě, pak až do večera. A dneska dopoledne jsem nad tím opět chvíli uvažovala. Stále jsem se nemohla dohrabat pádného důvodu, něčeho tak podlého, co jsem jí udělala, něco, co by předčilo všechno zlé, co ona kdy udělala mně.


Dneska odpoledne jsem si psala s jinou kamarádkou. Řekla mi, že zjistila, o co jde. A já jsem na jednu stranu nedokázala uvěřit vlastním očím, na druhou stranu to bylo tak předvídatelné, protože jsem nebyla zdaleka první, s kým se najednou přestala bavit. Protože takovou banalitu svět asi neviděl.
A pak jsem dostala strašnej vztek.
Měla jsem vztek proto, protože ona je zlá na všechny kolem a ostatní jí to odpouštějí! Proto, protože jsem kvůli ní měla špatný svědomí! Proto, že řekne mojí kamarádce po týdnu, kdy se mnou nemluví, že už jí docela štve, že se mnou nemluví!! Proto, že ona počítá s tím, že až se jí bude chtít, přijde za mnou a všechno bude dobrý.
Ona si myslí, že mě tím asi poučí nebo co.
Ona si myslí, že až jí to přestane bavit, tak prostě přijde a všechno bude dobrý.
Ona si myslí, že teď zpytuju svědomí a už to víckrát neudělám.
Jenže já nejsem pes!
Ve chvíli, kdy ona se se mnou z ničeho nic přestane bavit, týden mlčí, odchází z míst, kde jsem já a odtahuje ode mě všechny kamarády, nemám nejmenší důvod ani nějakou významnou potřebu si s ní ještě kdy povídat. Ve chvíli, kdy ona mi tohle udělá, já už s ní nechci kamarádit jako dřív. Jo, budu ráda, když se ještě budeme schopný o nečem vůbec bavit, ale já už s ní po tomhle prostě nechci být nejlepší kamarádka.
Já vím, že chybovat je lidské a odpouštět je božské, ale já nemám nejmenší důvod jí odpustit to, co mi udělala.
A co mě na tom mrzí nejvíc je to, že budou brzo Vánoce.
 


Komentáře

1 amynka-w | Web | 7. prosince 2011 v 0:13 | Reagovat

sme na tom podobně...i já mam takovou "kamarádku"...a ta mi to dělá už od zíkladky...je fakt že už neni  nejlepší,ale bavit se bavíme..jen se bojim kdy tej zlej holce zase něco přelítne přes nos..nevim proč se s tebou nebaví,ale upřímě by mě to docela zajímalo..

2 DayDreamer | Web | 7. prosince 2011 v 14:58 | Reagovat

To znám, ty hádky s kamarádkama...u mě se to naštěstí vždycky vyřešilo, ale taky to byly nepochopitelný důvody.

Ty jdeš ke zdi v pátek? Osmého je přece zítra!:D

Děkuji za přání:)

3 DayDreamer | Web | 7. prosince 2011 v 15:17 | Reagovat

dobře, ale malinký problém je v tom, že vůbec nevíme, jak ta druhá vypadá:D

4 Myshut | Web | 8. prosince 2011 v 17:43 | Reagovat

všechno se nedá odpustit,ikdyž já bych odpouštěla furt.ale pak si uvědomím,jestli mi to stojí za to.Když dotyčné osobě neodpustím ztratí sice mou přízeň,ale donutí ji to o sobě přemýšlet ,kde se asi naskytla chyba ;))
můj organismus vzdoruje,ale už jsem celkem unavená..samý písemky pfff

5 Džull | Web | 9. prosince 2011 v 17:14 | Reagovat

Tohle se mi ještě nestalo, že by se se mnou nějaká kamarádka přestala bavit.Nevím - asi jsem si vybrala dobré přátelé.Za co jsem ráda:)  

Jsem ráda, že Amélii nemám ráda jenom já:) Někteří lidé ji nemůžou pochopit a nebo jí nemůžou přijít na zub.nechápu to.Mě očarovala hned.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama