duševní krize, totální ropolcení

6. listopadu 2011 v 0:08 | Lolalá |  můj hloupej život
Jsem totálně v loji!
Srdce mi buší, cejtim to až v uších.
Nemám ani sílu psát spisovně, hlavně se z toho potřebuju rychle vypsat!
Hrála jsem 9 let divadlo. Žádný jiný koníček pro mě neexistoval. A byla jsem spokojená. Pak mi bylo 15. A v divadelním souboru, ve kterém jsem byla už jsem nebyla vítána. Dětský soubor = slečno, jste už na nás stará, ale přijmeme vás jako asistenta, protože vás máme rádi. Asistuju druhý rok. A skamarádila jsem se s ostatními asistenty.
Existuje tady možnost. Navazující divadelní soubor. Lidé kteří vyrostli za stejných podmínek jako já. MYslím v prostředí divadla. Zakladatelé tohoto souboru jsem zažila jako asistenty v našem souboru. A já už 2 roky otálím, protože nemám koule jim tam napsat.
Napsala tam jedna holka, která také skončila v dětském souboru. Vzali jí a hraje tam. Je to kamarádka mojí kamarádky. A ta moje kamarádka jí to začala závidět. Já sice taky, ale to se dá snadno vypustit z hlavy. Jenže ta moje kamarádka tam nedávno napsala taky. A já tam chci jít taky. Napsala mi, ať tam taky napíšu a že tam pujdeme spolu.
Ale já nevim, jestli mám koule na to se tam přisrat.
Já prostě taková nejsem!
Na druhou stranu většina lidí, mého věku, kteří tam jsou nebo byli tam šli přes mrtvoly. Pravděpodobně stejným způsobem, jakým bych se tam nyní měla dostat já, kdyby mě chtěli.
A já bych tam chtěla strašně moc, protože mi to divadlo neskutečně chybí a začíná mi zakrňovat mozek.
Ale mám strach.
Od přírody posera. Sudičky mi to daly do vínku.
Překonat strach?
Ano, jistěže!
Bála jsem se výšek a překonala jsem je!
Ale za pochodu...
Udělat ten první krok.
Ten krok tak nějak do prázdna.
Je to těžké...
Ale potřebuju to.
I přes to...
...
...
...
!!!
Pukne mi hlava!
Buší mi srdce.
Vím, že tochci udělat.
Ale hrozně se bojim...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama